Chcete-li se vydat na dovolenou na východ, ale zase ne moc daleko od civilizace, je Podkarpatská Rus ideální řešení. Po průjezdu Slovenskou republikou a nekonečném čekání na hranicích, se můžete začít kochat přírodou. Kontroly na hraničním přechodu jsou skutečně zdlouhavé, zejména ty z Ukrajiny zpět domů.
Oblast Podkarpatské Rusi skýtá nádhernou přírodu. Škoda jen, že všude narážíte na obrovské množství odpadků. Mezi všudy povalujícími se pet lahvemi se pasou krávy a ovce, prohání koně. Místní obyvatelé pojem tříděný odpad viditelně ještě neoslovil. Ale musím přiznat, že tohle jsem shledala snad jako jedinou skvrnu na jinak skvělé dovolené, kterou jsem pojala jako turistickou s trochou poznávání.
Zaujala mě obec Koločava, kde se přímo v místní škole nachází muzeum Ivana Olbrachta a jeho slavného loupežníka Nikoly Šuhaje. A ve zdejší Četnické hospodě mi zachutnal podkarpatský boršč.
Velkým zážitkem pro mě byla i návštěva městečka Solotvina, které leží na rumunské hranici, a je známé hlavně svými hlubokými solnými doly. Ale jsou tu i slaná jezera, kde se můžete vykoupat a nemůžete se potopit. Právem se jim tak přezdívá ukrajinské Mrtvé moře. Jen to chce dopřát si potom sprchu. I ty jsou u jezera k dispozici. Jejich kvalita a teplota vody není ideální, ale kdo by chtěl být solná socha, že.
Zajímavostí a pamětihodností je na výběr víc než dost. Podkarpatská Rus, krajina nádherná, lidé pohostinní, ubytování většinou spíše skromné, ale místní kuchyně výtečná. A co je hlavní můžete si tu celkem vše dopřát. Ceny hodně lidové, opravdu za babku si nakoupíte od jídla přes suvenýry a oblečení až po benzín. Pak už jen záleží na vás, zda se rozhodnete objevovat Podkarpatskou Rus na vlastní pěst anebo raději pojedete hezky organizovaně s cestovkou a průvodcem na poznávací zájezd. Nemusíte mít strach ani z jazykové bariéry, domluvíte se tu i slušně česky. Jen to chce trochu důvtipu a snahy.
