Zámecký areál v Českém Krumlově čítá na 40 budov, vystavěných kolem 5 nádvoří a patří jak svou rozlohou, tak i tradicí mezi nejvýznamnější komplexy tohoto druhu ve středoevropské oblasti. Svou polohou na protáhlém vysokém skalním ostrohu obtékaný ze severu potokem Polečnice a z jihu Vltavou, tvoří dominantu města. Je zapsán na seznamu památek UNESCO.
Historie hradu spadá někam před rok 1250, kdy byl na místě dnešního zámku vystavěn krumlovskou větví Vítkovců původní gotický hrad. Ten pak roku 1302, po jejich vymření, přešel na příbuzné Rožmberky, jeden z nejvýznačnějších panovnických rodů své doby, kteří si krumlovský hrad zvolili za své rodové sídlo. A tady začíná největší rozkvět hradu a jeho postupná proměna v jednu z nejkrásnějších a nejrozlehlejších renesančních rezidencí u nás.
Nejprve byla na počátku 14. století zahájena výstavba nových obytných prostor tzv. Horního hradu, který byl v následujícím století ještě rozšířen. V době husitských válek byl celý areál opevněn. Na výstavbě dalšího obytného palácového bloku, která proběhla na počátku 16. století, má zásluhy stavitel Oldřich Pesnitzer z Burghausenu. Ve druhé polovině 16. století za vlády jednoho z nejznámějších českokrumlovských pánů Viléma z Rožmberka, prošly původně gotické objekty sídla rozsáhlou přestavbou. Pod dohledem italských stavitelů Antonia Ericera a Baldassara Maggiho byly proměněny v honosnou renesanční rezidenci. Bohatou freskovou výzdobu zhotovili původem nizozemský malíř Gabriel de Blonde a jeho český žák Bartoloměj Beránek. Nejen kvůli nákladným přestavbám se však Rožmberkové silně zadlužili a proto byl poslední z rodu Petr Vok z Rožmberka nucen panství odprodat.
Novým majitelem zámku se stal císař Rudolf II. Habsburský. Jak je však všeobecné známo, hlavním rudolfínským centrem a sídlem císařského dvora byla Praha. Český Krumlov se na několik dalších let stal domovem jednoho z císařových nemanželských synů dona Julia d´ Austria. Z habsburských rukou přešlo panství roku 1622 na Eggenbergy, když jej císař Ferdinand II. věnoval Janu Oldřichovi I. z Eggenberga. Kromě knížecího titulu přinesli noví majitelé na krumlovské panství také hudbu a divadlo. Roku 1664 byla založena zámecká kapela, pro divadelní účely byl upraven jeden ze zámeckých sálů, později byla vystavěna samostatná divadelní budova. To vše pod záštitou knížete Jana Kristiána z Eggenbergu, ten také do Krumlova pozval stavitele J . A. de Maggiho, který zámku vdechl honosnost barokního sídla.
Po smrti bezdětného Jana Kristiána odkázala vdova po zesnulém knížeti krumlovské panství svému synovci Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu. Významnost nových majitelů se promítla v dalších stavebních úpravách, výzdobě a vybavení zámku. Ve 2. polovině 19. století se však Schwarzenbergové přesunuli na velkolepě přestavěný zámek v Hluboké nad Vltavou a Český Krumlov podruhé ve své historii a tentokrát definitivně ztratil status rodového sídla a přestal být dlouhodobě obýván.
Po druhé světové válce byl Český Krumlov převeden do českého zemského vlastnictví a roku 1950 přešel do vlastnictví Československého státu. V roce 1963 bylo historické centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací, a v roce 1989 byl pak zámecký areál vyhlášen národní kulturní památkou. Od roku 1992 je celý historický komplex zapsán na seznamu památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
K.K.
