Řecká kultura

Řecká kultura

řeckoŘecký jazyk a písmo

Celkově má Řecký jazyk a jeho písmo dlouhou historii. Po několik tisíc let existence řeckého jazyka se však jazyk vyvíjel, naproti například islandštině, která zůstala po tisíc let téměř stejná. I písmo doznalo některých změn.

Vývoj starořeckého písma a jazyka

Dnes řadíme řečtinu, tedy přesně řečeno novořečtinu (neoelliniki glossa) k indoevropské rodině jazyků, což naznačuje, že se slovanskými jazyky má pramálo společného. Asi jako větev ugrofinských jazyků, kam řadíme např. maďarštinu či finštinu. Kromě samotného jazyka je prořecký jazyk specifické i písmo, tzv. alfabeta (alfavita).

To vše prodělalo v kontextu kultury značný vývoj. Dnešní novořečtina má společného s původní starořečtinou jen písmo a základní chápání jazyka, jako jsou např. členy a výslovnost, ale i to bylo pozměněno, přesněji řečeno hlavně velmi zjednodušeno.
Samostatnou kapitolou je fénické písmo a lineární písmo B, na kterých řecká alfabeta staví. Lineární písmo B je unikátním písmem a fénické písmo dalo základ písmu řeckému.
V antickém Řecku se mluvilo i psalo starořečtinou, tedy tzv. klasickou řečtinou. Ta byla mnohem složitější než současná novodobá řečtina, jak ji známe dnes. V klasické řečtině totiž existovalo několik druhů přízvuků a tzv. přídechů, které se označovaly diakritikou nad písmeny. V ukázce na obrázku vidíme, kolik diakritiky nad písmeny je. I gramatika byla jiná a zvláštní skupinou pak byly attické tvary slov pro některá dramata. Pro současné zájemce o starořečtinumohu doporučit reprint (fototypická reedice) slovníku od Václava Pracha, jehož první vydání vyšlo v roce 1942 s velkým dílem je taký Schulzův slovník z roku 1885. K homérovským dramatům byl vydán Homérovský slovník řecko-český. Základem Prachova slovníku jsou díla Františka Lepaře. V dostupném reprintu Prachova slovníku je i příloha Attické tvary slovesné dle J. G. Schulze.
Podrobný rozbor starořeckého jazyka i písma by zabral celou knihu. Proto jen malá ukázka ze slovníku V. Pracha se slovy, kde zachycujeme přízvuky a přídechy slov.
Starořecká alfabeta je téměř stejná jako dnešní, s výjimkou právě přízvuků, ale písmena jsou stejná. V některé literatuře se setkáme s dvojí podobou písmen φ a Θ . S mnohými písmeny alfabety se setkáme běžně v matematice či fyzice, např. π a jiné. Četba starořeckých literárních děl byla velmi náročná a byla součástí gymnasijního vzdělání.

Současná řečtina

V dnešní době se ustálila tzv. dimotiki glossa, forma současné novořečtiny. Alfabeta zůstala z původní řečtiny antické a přízvuk dnes již je jen jeden (čárka nad písmenem, resp. samohláskou). Ještě se vyskytuje dvojtečka, která mění výslovnost (profora). To už je však nad rámec této práce. Na obrázku níže vidíme ukázku současné novořečtiny v textu, vidíme již jen jeden přízvuk, ani nad členy se čárka nevyskytuje. Řečtina, jako čeština má tři rody a odpovídající členy (pro singulár) η,το a ο. Vývoj řečtiny ovlivnil pochopitelně celou kultury, nejen psané texty, ale také mluvenou formu. Přízvuk, značený čárkou nad samohláskou, je dynamický a má velký význam. Například slova ποτέ a πότε mají jiný význam (kdy, někdy). A mnohá další bychom našli.

Nejvýznamnější starořecká divadla

Tato část práce právě navazuje na mou práci o Epidauru. Bezesporu Epidauros je světově známým divadlem, nikoli však jediným. V antice vznikla forma hry, drama, tudíž i divadla pro hraní her. Uveďme si přehled nejvýznačnějších divadel v Řecku. Divadla stojí za zrodem hudby a her. Právě v antice nastal vzestup kulturního umění, jaký snad nikdy jindy nenastal.

Epidauros

V dobách antiky bylo divadlo postaveno ve 4. stol. př.n.l. Neuvěřitelný je také počet míst – v 55 řadách se usadí cca 14000 diváků! Jeviště měří v průměru 20 m. Celý tento skvost byl objeven až v 19. Století a v roce 1954 bylo divadlo uvedeno do provozu se 34 původními řadami v hledišti. Horních 21 řad přibylo v dobách Římanů. Herci vcházeli bočními chodbami (paradoi). V Epidauru také probíhá mnoho divadelních představení v rámci letního festivalu.

Epidauros (o Epidavros) je jedním z nejkrásnějších archeologických nalezišť. Toto starověké divadlo (amfiteátr) je ukázkou kultury toho národa. Jde nám mráz po zádech, když v něm sedíme a díváme se na nějakou rekonstrukci dramatu či koncert a uvědomíme si, že na stejných místech seděli lidé více než před 2000 lety. Jeho poloha je na poloostrově Peloponés, tedy jižní částŘecka. V současné době stále se pracuje na rekonstrukci a obnově a říká se, že má nejlepší akustiku na světě. Právě proto toho se využívá, aby zde opět zazněly dramata Homéra, např. Ilias a Odyssea či mnohá další.

 Arénové divadlo v Knossu

Je součástí archeologického skvostu Knossos na Krétě, což jsou pozůstatky minojského paláce. Vejde se zde až 500 diváků. Toto divadlo zmiňuji zejména v souvislosti s Knossem jako celkově.

Divadlo Heroda Attika (Theatro Irodou Attikou)

Toto divadlo se nalézá na nejznámějším a nezaměnitelném místě v Athénách,
Akropoli. Toto divadlo s 5000 sedadly může směle konkurovat Epidauru. Pochází z doby 161 př. n. l. V roce 1955 bylo rekonstruováno a je dnes využíváno v rámci athénské letního festivalu. V sousedství leží dosud neopravené Dionysovo divadlo.

 Divadlo v Delfách

Další unikátní památkou starořecké kultury je nepochybně divadlo v Delfách, což je památné místo pro celý svět. Starověcí Řekové považovali Delfy za střed světa. Toto divadlo poskytuje krásný výhled na bývalé město a pojme 5000 diváků. Bylo vybudované ve 4. stol. př. n. l. a později bylo přestavěno Římany. Je obdivuhodně zachovalé. Delfy jsou obecně jedno z nejvýznamnějších archeologických skvostů Řecka.

Další divadla

Celé Řecko je protkáno divadly, jež nás provází historií a uměním. Těchto pár vyjmenovaných je snad nejznámější. Díky divadlům, která pochází ze starověku, můžeme i dnes nahlédnout do historie a umění antiky. Repliky dramat, velkolepé koncerty a jiné události jsou součástí folkloru. Divadla se samozřejmě nenachází jen na pevninském Řecku, ale i na ostrovech. Jako příklad můžeme jmenovat Staré divadlo (Archaio Theatro) na ostrově Thassos, v hlavním městě Limenas. Pochází z 5. stol. př. n. l.

Současná hudební a literární řecká scéna

Od historie se nyní přenesme do současnosti a uvedeme nastínění dnešní situace řecké hudby a literatury.

Hudba

Současná hudba má stále svůj originální ráz. Dodnes je řecká hudba (i když patří do popu) prostě řecká, s tradičními nástroji a melodií a nepronikl zde tak výrazně západní vliv popu. To je důležitým poznatkem, Řekové jsou totiž velmi hrdí na svou historii a kulturu a v hudbě se to taktéž projevuje. Mezi nejznámější současné řecké hudebníky řadíme nepochybně Mikise Theodorakise, který je znám svou písní O Zorbas, ke stejnojmennému filmu, tedy česky ŘekZorba. Tento film, natočený Michalisem Kakogiannisem, ukazuje pravou řeckou tvář života. V této písni právě slyšíme tradiční hudební styl a nástroje, zejména bouzouki. Tyto tradiční vlivy se promítají i do řeckého popu. Další známou písní je Ta paidia tou Peiraia (Děti z Pirea), která je v mnoha verzích či Kato sto gialo (Dole v přístavu) a mnohé další. Nesmíme zapomenout ani na například Nikose Xilourise z Kréty.

Jména jako Nikos Vertis, Giannis Ploutarchos, Nikos Kourkoulis, Notis Sfakianakis a mnohá další, kteří tvoří současnou řeckou hudební scénu. Stále i v těchto písních je znát tradiční styl.

Současná literatura

Bylo by chybné si myslet, že kromě velkých starořeckých děl a dramat dnes neexistuje řeckáliteratura. Není možná tak světoznámá, ale zcela jistě najdeme kvalitní díla nynější literární scény. K tomu, abychom nahlédli na Řecku očima Řeků, je dobré si přečíst něco od Nikose Kazantzakise s jeho nejznámějším dílem O Zorbas, které už bylo zmíněno coby film. Tento významný novodobý řecký spisovatel (1883-1957) se narodil v hlavním městě Kréty, Iraklionu a mnoho procestoval. Proslavil se také románem Kristus znovu ukřižovaný (zhudebněno Bohuslav Martinů). Opět vidíme náboženské motivy, víra je v Řecku jakousi snad až samozřejmostí. Kazantzakis psal také eseje, poezii a také hry. Jeho román Poslední pokušení bylo taktéž zfilmováno a ukazuje zobrazení lidské povahy Krista.

Co se poezie týče, zde se nabízí například C. P. Cavafy či Odysseus Elytis. Jeho popularita vzrostla, když některá jeho díla zhudebnil Mikis Theodorakis. Nositelem Nobelovy ceny je George Seferis. Ten ve svém díle ostře napadá vpád Italů do Řecka během druhé světové války a navazuje tím na tradici válečné poezie z antických dob. Zabýval se tématem osudu současnéhoŘeka s ohledem na minulost. Eugenia Fakinou napsala dílo Astradeni, v němž popisuje příběh dívenky Astradeni, jež se odstěhovala spolu s rodinou do Athén pro lepší podmínky než na těžkém venkově. Je to její první dílo a vyšlo v roce 1982. Dílo je zajímavé tím, že popisuje životní změny právě dětským viděním holčičky Astradeni.
Dá se také říci, že Řekové stáli také u zrodu cestovatelských průvodců, první kniha tohoto typu je Ellados Periegesis (Popis Řecka) od Pausianise, jež žil ve 2. stol. př. n. l. V současnosti najdeme na trhu nepřeberné množství cestovatelských průvodců a monografií o Řecku.
Ne přímo řecká, ale k Řecku vázaná literatura jsou povídky Geralda Durella, který psal povídky o životě, o zvířatech a o Korfu, zachycuje poznatky a postřehy z tradičního řeckého života. Je bratrem Lawrence Durella. Knihy G. Durella vychází i u nás. Jsou poutavé a čtivě psané.
Můžeme říci, že řecká literatura, jak próza, tak poezie, vychází částečně ze starořeckých námětů a téměř v každé knize najdeme popis života, povídky, osudy Řeků.

Závěr

Smyslem této práce bylo ukázat, že odkaz řecké kultury, jazyka a společnosti v historickém i novodobém kontextu je velice silný a významný. Ukázali jsme něco o vývoji jazyka, uvedli pár nejznámějších starověkých divadel, čímž jsem navázal na svou předchozí práci o Epidauru a také jsme pronikli do současné hudební a literární scény Řecka. Nejen antičtí, ale i novodobí spisovatelé a hudebníci rozšiřují tradiční kultury a pokračují ve stopách svých dávných předků. Celé Řecko, jazyk i kultura v průběhu staletí prošla velkým vývojem, ale některé kořeny jsou stále uchovány. A doufejme, že budou i nadále.

zp8497586rq

Scroll To Top