Hrad Seeberg – Zkrácená historie hradu

byl založen pravděpodobně na konci 12. století a patří k nejstarším hradům na Chebsku. Řadí se mezi tzv. ministeriální hrady – opevněná sídla ministeriálů.

Ministeriálové, jinak také servientes – Dienstleute byli nesvobodní služebníci feudálů, které jejich pán využíval k plnění správních, hospodářských nebo vojenských povinností. Na rozdíl od ostatních leníků byli pro svůj nemajetný původ velice spolehliví. Za svou službu získávali léna. Nejvyšší postavení měli královští, říští ministeriálové. Tato zvláštní politicko – správní společenská třída „úředníků“ se zrodila ve druhé čtvrtině 11. stol. za vlády císaře Konráda II. a zanikla vymřením rodů nebo splynutím se šlechtou na konci štauf-ského období. Ministeriálové měli rozhodující podíl na kolonizaci a germanizaci Chebska. Jejich moc a výsadní postavení v kraji nakonec převzalo město Cheb se svými bohatými patricii. Vládu císařských úředníků nahradil model italského městského státu.

Dějiny hradu

Ke starším dějinám Seebergu bohužel chybějí historické prameny. Jméno hradu se objevuje poprvé v listině Ludvíka Bavora ze 4. října roku 1322, ve které bu­doucí císař zastavil Cheb­sko Janu Lucemburskému za pomoc při kandidatuře na císaře.

Zástavní listina Chebska, Ludvík IV. Bavor, 4 10. 1322, Řezno:

„My Ludvík, římský král, oznamujeme, že za pro­spěšnou a čestnou službu, kterou nám a Říši náš milý vévoda a švagr Jan, král český a polský učinil v bitvě u Miildorfu proti našim a Říše nepřátelům bratrům Friedrichovi a Jindřichovi, vévodům rakous­kým, kde tito a jejich pomocníci večer před sv. Mi­chaelem jati byli, mu zastavujeme, Cheb: město a zemi s pevnostmi Hohenberg, Seeberg, Kiensberg s veš­kerými právy…“

Zástava nebyla nikdy vyplacena a Chebsko se stalo součástí Čech. V další listině z roku 1349 potvrzuje císař Karel IV. příslušnost hradu Seebergu k Čechám a uděluje radě a obci královského města Chebu právo dosazovat a odvolávat z tohoto panství úředníka. Je možné předpokládat, že se jedná o potvrzení staršího práva a že Cheb spravoval hrad po některém z minis- teriálů již od roku 1322. V dalším období je o hradu velmi málo historických zpráv a jeho dějiny se znovu otvírají na konci doby husitské. V roce 1434 da­roval císař Zikmund Seeberg dědičně své­mu kancléři Kašparu Šlikovi.

KAŠPAR ŠLIK

– chebský patricijský rod Šliků patřil téměř dvě sta­letí k nejvýznamnějším rodům v království. Kaš­par, syn chebského sou­keníka a radního Jin­dřicha Šlika začínal jako sekretář na dvoře císaře Zikmunda a stal se velice záhy schopným státníkem a diplomatem. V roce 1433 byl po císařově korunovaci v Římě pasován se svými bratry na rytíře a jmenován říšským kanclé­řem. Za sjednání kompaktát mu byla darována česká léna Loket a Seeberg. Kašpar Šlik se zdržoval většinou u císařského dvora a přenechal proto správu hradu bratrovi Mikulášovi. Později povo­luje císař Kašparovi předat v hrad Matyášovi a Vilémovi Šlikům. V roce 1444 potvrzu­je nový císař Fridrich III. Vilé­movi všechna privilegia a právo panství prodat nebo zastavit. Hradním byl vlastně právně vyvázán za svazku s Čes­kou korunou, tato vazba však byla později tiše obno­vena. Poslední zmínka o Vilémovi je z roku 1450, pak nejspíše umírá a v roce 1461 jeho manželka prodává Seeberg s panstvím Kašparu Junckerovi.

KAŠPARJUNCKER

Stejně jako Šlikové patřili Junckerové mezi nejvý- znamnější patricijské rody v Chebu. Kašpar Juncker měl za ženu Annu, dceru Mikuláše Šlika, a byl tedy se Šliky v příbuzenském vztahu. Rozhled a_diplomatické schopnosti získal v kanceláři Kašpara Šlika a po ná­vratu do Chebu patřil mezi nejvýznamnější osobnosti Chebska. Byl několikrát radním a purkmistrem, zají­mal se o dění v království ajeho evropský rozhled po­tvrzuje četná korespondence s významnými osob­nostmi. Známý je především jako_ organizátor diplomatického jednání mezi Saskem a Českým králov­stvím, které se uskutečnilo v roce 1459 v Chebu. Jiří z Poděbrad byl tehdy ubyto­ván měsíc v Junckerově domě „Na ostrém rohu“. Jednání mělo širší „říšský“ rámec a vyvrcholilo v listopadu téhož roku svatbou Al­brechta saského s dce­rou krále Jiřího Zdenou v Chebu. Velkou slávu s rytířským turnajem organizoval opět Kašpar Juncker.

Juncker se tak organizačně podílel na diplomatických jednáních, jejichž výsledkem bylo uznání Jiřího Poděbradského českým králem.

Ve vztahu k Seebergu je znám především svými ne­zvyklými reformami. V roce 1462 zrušil listinou nevol­nictví na seeberském panství a převedl dědičné právo na statek, u kterého neměl sedlák přímého dědice, na jeho nejbližšího příbuzného. Statek by jinak připadl pánovi. Oba akty byly na svou dobu velice nezvyklé. V roce 1463 udělil král Jiří z Poděbrad Kašparovi Seeberg lénem. O tři roky později nabízí hrad k prode­ji městu Chebu: radní však nabídku odmítají a upozor­ňují jej, že Seeberg nesmí být prodán žádnému cizinci, ani jinak odtržen od Chebska. Kašpar Juncker nakonec od prodeje ustoupil a naopak začal stavět v roce 1470 naproti hradu kostel svatého Wolfganga. Stavbu bo­hužel nestačil dokončit, protože v roce 1474 zemřel. Později byl pochován ve svém kostele a jeho náhrobek je umístěn za hlavním oltářem. Na panství zanechal vdovu a nezletilého syna.

Po Junckerově smrti nastává krátká majetkoprávní mezihra – přestože je zde mužský potomek, pokouší se Seeberg zístat královský komoří hrabě Burian z Gutštejna. Král Vladislav II. dokonce hrubě porušuje právní normy a hrad mu uděluje do držení. Nepod­ložené prameny uvádějí, že se svých neprávních práv domáhal obléháním hradu. Zároveň s Burianem se ob­jevuje další zájemnce s podivnými nároky na hrad – je to sám císař Fridrich III., který chce připojit Seeberg opět k říší. Celého sporu se nakonec ujal Cheb. Císaři bylo vysvětleno, že Chebsko je již 150 let lénem českým a ne říšským a Burian z Gutštejna byl zřejmě pacifiko- ván také právní cestou.

Na pozadí těchto sporů dokončuje Anna Šliková, vdo­va po Junckerovi, kostel a spravuje panství s hradem až do své smrtí v roce 1485. Je pohrbena v kostele vedle svého manžela. Brzy po ní umírá i její syn František a Seeberg přechází zpět na Šliky. Vlastníkem

se stává Mikuláš III. Šlik, příbuzný zesnulé Anny Silko­vé – Junckerové. Mikuláš III. byl zatížen vedením soko­lovského panství a hrad proto v roce 1497 prodává bratřím Konrádovi a Joštovi z Neiperka.jako majitel je později uváděn Konrád.

KONRÁD Z NEIPERKA

– nový pán Seebergu měl značné problémy se svým sousedem, loupeživým rytířem Jorgem Zedwitzem z blízkého hradu Líbštejna. Zedwizt ohrožoval celé Chebsko, takže plenění, loupení a vypalování vesnic by­lo zcela běžné. Zvláštní „pozornost“ věnoval Konrádovi a sousednímu Hazlovu. Stížnosti králi zůstávaly nevy- slyšeny, hrad Libštejn byl nakonec dobyt Chebskými. Poslední zprávy o Konrádovi jsou z roku 1529. Ještě během jeho života, v roce 1527 uděluje král Ferdinand I. Seeberg lénem jeho synům Kašparovi, Ergardu, Šebes­tiánovi a Jáchymovi. Jako majitel hradu se na doku­mentech objevuje Kašpar.

Kašpar z Neíperka nebyl nikým ohrožován a žil na Seebergu až do své smrti v roce 1567. Panství při- padlojeho synovi Janu Albrechtovi. Albrecht je uváděn v listinách do roku 1580, pak prodává hrad Jiřímu Wolfovi z Brandu.

JIŘÍ WOLF Z BRANDU

pocházel z íránské části Chebska a hrad mu byl propůj­čen společně s jeho čtyřmi bratry císařem Rudolfem II. v roce 1586. Reliéf na náhrobku v kostele sv. Wolfganga ukazuje luteránského šlechtice v plné zbroji s přísným výrazem v tváří.

Jiří Wolf měl deset dětí a když v letech 1619/20 zem­řel, přežilo jej pouze pět synů. Všichni noví majitelé by­li evangelíci a měli v době rekatolizace po roce 1620 značné problémy. Dva z nich odešli za hranice a zbylí tří museli čelit válečným událostem.

Kolonizace Chebska

Hrady jako opěrné body

Chebsko prodělalo velice specifický vývoj. Od příchodu Slovanů v 6. a 7. stol. bylo slovanské a náleželo až do po­čátků německé kolonizace v první polovině 12. stol. k českému státu. S počátkem štaufské vlády bylo přičle­něno k Říši a po 200 letech se v roce 1322 vrátilo zpět. Byli to právě ministeriálové, kteří měli rozhodující po­díl na kolonizaci a germanizaci Chebska.

Chebská fale Friedricha Barbarossy

První kolonizační vlna je spojena s markrabětem severní marky Děpoldem II. z Vohburka. Je pravděpodobné, že po založení předsunuté pevnos­ti – chebského hradu, se začala Děpoldova ministeriál- ní posádka rozcházet do okolí a stavět zde vlastní opevněná sídla.

S nástupem císaře Friedricha Barbarossy kolonizace sílí, císař staví v Chebu fale a podtrhuje tím strategic­ký význam Chebska. Přebírá vohburkovské ministeriály a přiděluje jim lénem říšskou půdu, vznikají ministeriál- ní panství, která postupně pokrývají celé Chebsko. Zatímco český stát nevěnoval pohraničnímu území příliš pozornosti, štaufská kolonizace byla plánovitá a cíleně uvedena ekonomickými stimuly do „samopohybu“ – mi­nisteriálové získali z kolonizované půdy 2/3 desátku, zatímco faře připadla pouze 1/3. Slovanské obyva­telstvo bylo vystaveno bez ochrany silnému germani- začnímu flaku. Předpokládá se, že během dvou až tří generací bylo poněmčení Chebska dokončeno. Do roku 1266 byla kolonizována celá chebská kotlina. Z 95 slovanských osad zůstaly jen slovní základy nových jmen obcí.

Hrady ministeriálů tvořily při kolonizaci opěrné vo­jenské body a stala se z nich kolonizační a správní cen­tra. V letech 1125-43 je postavena Libá, před rokem 1166 Skalná. Předpokládá se, že Ostroh byl jedním z těchto hradů.

Hrad ve správě města Chebu

Cheb spravoval hrad až do roku 1754 ve vlastní režii prostřednictvím správce. Později je Seeberg pronajímán na období devíti let bohatým měšťanům. Po zrušení nevolnictví roku 1781 se mezi nájemci objevují i místní poddaní. V roce 1809 si hrad pronajímá nový pachtýř J. Bau-man a upravuje přízemní rytířský sál jako výčep piva. Je to první pokus o využití hradu jako výletního místa pro lázeňské hosty nově založených Františkových Lázní. Záměr se zřejmě nevydařil, protože v dalších letech zřizuje jeden z nájemců v objektu manufakturu a v roce 1833 uvažuje město o využití části hradu jako pivovaru. Kolem roku 1840 bydlí v hrázděném čeledníku v prvním nádvoří lesní, hradní sál s arkýřem byl přeměněn na společenskou jídelnu a salon, ostatní prostory obývali nemajetní tkalci. V dalších letech nedochází k žádným podstatným změnám, naopak jeho stav se zhoršuje. V devadesátých letech zde jeden z nájemců ubytoval zemědělské dělníky, kteří Seeberg postupně vybydlovali. Hrad začal rychle chátrat. Město Cheb bylo nuceno zahájit postupnou rekonstrukci. Roku 1907 dostali dělníci výpověď a hrad měl zůstat neobydlený pod dohledem správce. Stavební práce po dvou letech ustaly a rekonstrukce pak probíhala postupně až do třicátých let, kdy byl konstatován dobrý stav hradu a funkce místní restaurace. V patře byly zřízeny pokoje pro hosty, rytířský sál měl být přebudován na expozici chebských starožitností.

V roce 1943 přebírá hrad nacistická armáda a z roz-bombardovaného chebského letiště jsou sem přestěhovány stroje na výrobu náhradních leteckých dílů. Při obsazování obce americkou armádou je hrad lehce poškozen. Po válce Cheb obnovil restauraci a od roku 1952 zde bylo restaurační středisko pro školení mládeže tehdejšího Karlovarského kraje. V letech 1956-59 slouží hrad jako pionýrský tábor národního podniku ESKA Cheb, jednalo se o možnosti adaptace hradu na rekreační objekt pro zaměstnance Státní památkové správy, hrad byl přímo nabízen k pronájmu řadě dalších institu-

cí – bohužel bezvýsledně. Stavební stav se začal v dalších letech rychle zhoršovat, objevuje se dřevomorka, stropní konstrukce jsou v havarijním stavu. Jediným záchranným zásahem bylo pokrytí všech střech šindelovou krytinou v roce 1974.

Hrad ve správě Františkových Lázní

Poslední, novodobá kapitola v dějinách hradu, začíná v polovině osmdesátých let, kdy skupina mladých nadšenců vypracovala projekt na záchanu hradu a začala s odklizovacími pracemi. Do těchto živelných záchranných prací bez základní finanční podpory vstupuje tehdejší ředitel Městského muzea ve Františkových Lázních PhDr. Stříbrný a vtahuje do problému místní a krajské správní instituce. Hrad je převeden do majetku Františkových Lázní a ve správě muzea začíná jeho systematická rekonstrukce. Za čtyři roky je Seeberg obnoven a v roce 1990 znovu otevřen pro veřejnost. Dnes je to významné turistické výletní místo s řadou výstavních expozic a stylovou hradní restaurací.

V letech 1634/35 byly seeberské vesnice dvakrát vyloupeny a panství zchudlo natolik, že nebylo možné platit daně a válečné poplatky. Nakonec zůstal na hradě Kryštof Jiří Brand, který zcela vyčerpané panství prodal v roce 1635 rytmistrovi Melchioru Adamovi Moserovi z Ottingen za 8 500 zlatých.

MELCHIOR ADAM MOSER

za sebou měl válečnou kariéru a proměnil se v krátkém čase z žoldáka v rytíře. Usadil se na Hazlově a Seeberg obratem prodal císařskému plukovníkovi a veliteli města Chebu Vítovi Dětřichovi z Steinheimu.

VÍT DĚTŘiCH ZE STEINHEIMU

se na hradě usadil a v roce 1638 dostal Seeberg od císaře lénem. Plukovník Dětřich ze Steinheimu byl především nechvalně znám jako jeden z účastníků vraždy vévody Albrechta z Valdštejna. Byl to právě on, kdo oznámil chebským radním na zasedání, k čemu v jejich městě došlo.

Téměř během celé třicetileté války byl hrad ušetřen přímého napadení a rabování. 7. dubna 1648 se objevil u brány se silným oddílem švédský generál Jan Kryštof Konigsmark. Seeberg, který neměl vojenskou posádku, byl dobyt, došlo k plundrování a vypálení hradu. Zbyly jen holé zdi. Stejný osud postihl vesnici. Dětřich prchl do Prahy, kde byl po příchodu Kónigsmarka zajat a musel se vykoupit za značný finanční obnos. Po svém návratu hrad znovu vybudoval a značně se tím zadlužil. Zemřel 5. dubna 1657, jeho syn Hubert Gottfried von Steinheim zemřel den nato. Panství bez dědice tak připadlo České koruně.

Císař Leopold I. přenechává listinou z 26. ledna 1664 Seeberg tajnému radovi, komořímu a vrchnímu kancléři Janu Hartwigovi, svobodnému pánu Nosticovi. Nový majitel si vymohl na císaři oproštění Seebergu od lenní závislosti

na koruně a prohlášení svobodným majetkem. Hrad byl roku 1666 vyškrtnut z desek dvorských a zapsán do desek zemských, tím se oprostil od lenní závislosti.

Hrabě Nostic prodal hrad velmi záhy dragounskému plukovníkovi Jacquesovi Gerardovi. Gerard byl od roku 1663 velitelem Chebu a při plnění vojenských povinností padl roku 1676 v Pomořanech. Panství přešlo na jeho dva syny Václava Marxe a Leopolda Jakuba. První z nich spravoval hrad až do roku 1691 a pak se odstěhoval na jiné své panství poblíž Bechyně. Správou hradu byl pověřen služebník rodiny Gerardů Jan Ondřej Pfeifer. 1. srpna 1703 kupuje zboží Seeberg město Cheb. Tím končí samostatná existence panství hradu Seebergu, veškerý majetek se sloučil s majetkem Chebu, na hradě nesídlí vrchnost, správu přejímají radní.

Stavební vývoj hradu

Hrad Seeberg je stavebně značně nesourodý a má historické rozpětí proměn od pravěkého osídlení ostrohu až po současnost. Pres existenci základního archeologického výzkumu není možné zrekonstruovat jeho přesnou podobu v jednotlivých historických obdobích. Celý výběžek – ostroh, na kterém stojí, je dělen příkopem na dvě části – před-hradí s hospodářskými budovami a vlastní hrad. Předhradí bylo původně odděleno od obce příkopem v místě dnešního „plného“ přístupu k bráně. Příkop byl zasypán v roce 1862. Dnešní vstupní brána vystupovala před obvod pláště a na nejstarším pohledu na hrad je nad ní vidět hranolová věž. Vnější obvodové zdi stodoly a čeledníku jsou vlastně původní gotické hradby předhradí. Předhradí je zastavěno hospodádřskými budovami – barokní stodolou postavenou před pol. 18. stol. a čeledníkem ze stejného období. Obě další stavby – věžová sýpka z roku 1714 a kůlna z roku 1809, byly na hrad přeneseny z okolních obcí při rekonstrukci hradu v letech 1986-90. Jsou to ukázky lidové architektury Chebska.

Románská fáze

třetí čtvrtina 12. stol. – zachoval se severní románský palác a původní obvodová hradba s románským portálem v místech dnešní brány. Tento úsek hradby dnes tvoří vlastně vnitřní stěnu renesanční arkádové chodby. Románský je také hlavní portál z nádvoří do paláce. Celkovou dispozici dalšího opevnění popř. staveb prozatím není možné bez hlubšího archeologického průzkumu určit. Předpokládá se, že popisovaná románská stavba je štaufovský minis-teriálský hrad.

Gotická fáze

do roku 1349 – hrad se rozšířil o předhradí, kde se zachovala gotická hradba v podobě obvodových zdí stodoly a čeledníku. Gotická je také vstupní brána, nad kterou se pravděpodobně tyčila již jednou zmíněná hranolová věž.

Přestavoval se i samotný románský hrad. Na jižní straně ostrohu byl postaven rozlehlý gotický palác a před starou spojovací románskou hradbu představena hradba další – gotická. Prostor mezi původní hradbou s palácovými stěnami a novou hradbou se nazývá parkán. Parkán byl později v renesanci zastavěn budovami a jeho původní část můžeme vidět u východního průčelí gotického paláce. Další gotickou stavbou je obdélná vstupní brána vysunutá do parkánu a vlastního příkopu. Je gotická do výšky prvního patra a dnes vytváří průčelí hradu. Celý obranný systém hradního jádra byl dotvořen propojením obou paláců nízkou, 6 m vysokou hradbou s malou brankou. Hradba dnes uzavírá nádvoří hradu.

Renesanční podoba hradu

byla dokončena po polovině 16. stol. – hlavní proměny hradu jsou spojeny se stavební činností Neipergů v letech 1497 – 1577. Pod jižním palácem byly zaklenuty sklepní prostory a u severního bylo zaklenuto přízemí na střední pilíř. Renesanční je pravděpodobně také klenba prvního poschodí severního paláce. Ke značným proměnám hradu došlo především u východního průčelí hradu, kde byl zastavěn s využitím hradeb parkán. Od románské střední zdi směrem do par-

kánu se táhne jeden trakt spojovacího křídla a směrem do nádvoří je nad arkádovou chodbou veden druhý, vnitřní trakt – dnešní chodba. Oba paláce byly propojeny spojovacím křídlem, do kterého je vtažena také původní gotická brána, která dnes vystupuje z průčelí hradu.

Seeberg tak měl před třicetiletou válkou dnešní podobu, chybělo pouze druhé patro severní části spojovacího křídla.

Barokní fáze – po roce 1647
předpokádá se, že po vypálení hradu Švédy se zachovaly pouze obvodové zdi. Seeberg se již nerozšiřoval, ale byl v renesančním duchu pouze obnoven. Jedinou přístavbou bylo navýšení druhého patra u pravé části spojovacího renesančního křídla. Práce se protáhly zřejmě až do druhé poloviny 17. stol. Při předávání hradu městu Chebu v roce 1703 byla rekonstrukce dokončena.

K zásadním proměnám však došlo na předhradí. Ke gotické hradbě vpravo od věžovité brány byla přistavěna velká hrázděná stodola a vlevo hrázděný čeledník. Původní stav předhradí neznáme, obě hospodářské budovy se zachovaly dodnes.

Další dílčí přestavby probíhaly v 19. stol. a na poč. 20. stol. V roce 1826 bylo přestavěno první patro západního konce čeledníku, po roce 1850 upraveno

první poschodí hradu na byty a v roce 1862 byl zasypán příkop před první vnější branou, zrušen most a snesena věž nad branou. Od roku 1907 byly prováděny rekonstrukční zásahy u čeledníku a hradu, v roce 1930 je hrad v dobrém stavu.

Vlastní devastace začíná až v padesátých letech 20. stol. V roce 1986 převzaly hrad do správy Františkovy Lázně a následující rok začala generální rekonstrukce hradu. Nově byl osazen portál přední brány, vyměněny všechny kamenné portály v gotickém paláci a spojovacím křídle, v přízemí a patře paláce položeny mramorové podlahy, odstraněny všechny dřevěné prvky napadené dřevomorkou. Sesouvající se západní část čeledníku byla znovu vyzděna a zpevněna, hradební zdivo opraveno. Od roku 1990 je Seeberg otevřen pro veřejnost.

 

 

 

Scroll To Top