Blaueis – nejsevernější alpský ledovec. Pospěšte si, protože do roku 2020 nejspíš zmizí úplně

Začátek podzimu, nebo konec léta, kdy se počasí krásně vyvede. To je babí léto. A kdebývá nejkrásnější? No přece na horách! Zveme vás dk nejsevernějšímu alpskému ledovci Blaueis, do německého národního parku Berchtesgaden. Výlet můžete pojmout buď jako krásný výlet, rozložený na pár dní, s přespáním v chatě Blaueishütte a nebo jako namáhavou pěší tůru a zvládnout to během jednoho dne.

Poblíž jezere Hintersee leží lesní parkoviště. Leží po pravé ruce, pokud přijedete od Ramsau,
toto parkoviště je bezplatné. O cca 500 metrů dál leží druhé horní parkoviště, na levé straně od silnice.
Zde už ale jsou nainstalované parkovací automaty.

Vycházíme od prvního parkoviště, odkud jdeme do kopce po štěrkové cestě, směrem na
salaš Schärtenalm. Míjíme žlutou ceduli, která ukazuje, že jdeme správně. Udaná doba výstupu
na ukazateli jsou 3 hodiny.

Jdeme po lesní cestě, jejíž jediná výhoda spočívá v krásném výhledu na Hintersee a za ním
se zvedá hřeben Reiter Alpe.

Pořád nabíráme výšku. Po hodině a půl nás bučení a zvuk kravských zvonců upozorní, že
se blížíme k salaši. Lze se tady posadit a občerstvit, na terase se můžete kochat překrásným
výhledem severním směrem na podhůří Alp, vesnici Ramsau a Hintersee, které leží 500
metrů pod námi.

Chata – Blaueishütte

Víme, že od salaše nám už zbývá „jen“ 300 metrů a najednou se nám naskytne pohled na chatu,
která se vypíná vysoko nad námi. Zatím jdeme po široké cestě , ta ale záhy končí u dolní stanice zásobovací
lanovky. Jsme rádi, že opouštíme vrzavou štěrkovitou cestu a nyní stoupáme po lesní
pěšině strmě do kopce.

Nacházíme vápencové stěny, které jsou kolmé. A najednou, 20, možná 30 metrů nad námi
vidíme horolezce. Celá tato oblast je pro vyznavače tohoto sportu velmi oblíbená a chata
jim často slouží jako útočiště , ze kterého vyrážejí na výstupy.

Konečně se dostáváme k Blaisehutte a obdivujeme nádherné místo, kde je chata leží.
Chata je postavena na hranici lesa, na okraji ledovcového údolí. Venkovní terasa je
zcela zaplněná turisty, kteří si užívají krás okolí a ojedinělého výhledu, který se jim
ze všech stran nabízí.

Většina turistů se tu ale moc dlouho neohřeje. Jedni odsud pokračují v cestě k ledovci
Blaueis, která trvá asi hodinu a pak se vracejí stejnou cestou zpět, nebo je čeká velice
namáhavý přechod do sousedního údolí Wimbachtal. My tu přespíme, takže se ubytujeme
v jednom z útulných pokojů, ze kterých je vidět přímo na Blaueis.

Blaueis bohužel mizí

Po obědě vyrážíme k nejsevernějšímu alpskému ledovci. Stoupáme po dně údolí, které
je pozůstatkem obrovského ledovce, který tu kdysi ležel. Dnes už je z něj pouhý zbytek
o velikost 7 hektarů. Ale i přes malou velikost je pro turisty největším lákadlem.

I když za sebou máme přes 1000 metrů převýšení, zážitek a výhled stojí za to,
protože je doslova a do písmene dechberoucí.

Turisté, kteří chtějí Blaueis vidět v jeho plné kráse, by si měli pospíšit, protože podle
zdrojů z bavorského ministerstva životního prostředí, by měl ledovec do roku 2020
roztát úplně.

Vrcholy stvořené pro vyhlídku

Kromě Blaueis je tu ještě hned několik možností, který z vrcholů si při turistice vybrat.
Je tu 2026 m vysoký Steinberg, který se zvedá přímo nad chatou. Dále je tu Schartenspitze,
která měří 2 153 m.

Náročnější výstup váš čeká na Hochkalter, kam cesta tam a zpět trvá přes 3 hodiny.
Hochkalter je vysoký 2606 metrů.

Záleží na každém, jaký vrcholek si vybere, ale Blaueis jako takový je nezapomenutelné místo
a pamatujte, že pokud budou panovat klimatické podmínky jako doteď, nebudete mít
v budoucnu možnost takový přírodní skvost uvidět.

Scroll To Top