Barmské kuřačky si pochutnávají na hedvábí, dřevu a dokonce i na bavlně

Málokde na světě najdete víc vášnivých kuřaček než v Barmě.
Už po několika
hodinách pobytu mezi místním domorodým
obyvatelstvem dojdete k myšlence,
že milovnic cigaret, tabáku
a kouření vůbec je tu více, než kdekoliv jinde na světě.

S cigaretou v koutku uvidíte jak třináctileté dívky školou povinné, tak i 75 leté
stařenky.  Ty dokonce vedou i některé statistiky. A podle údajů Světové
zdravotnické organizace bylo přes 60 % barmských kuřaček ve věku od
70-79 let.

Při prohlídce této země ale zjistíte, že se tomuto zlozvyku oddávají
s nevídanou porcí labužnictví. Na varování před zdravotními problémy a rady
lékařů nedbají.

Kouří snad všechno co se dá

Zdejší obyvatelé (Myanmaru) nazývají svá „cigára“ cheerot, což v překladu
znamená „doutník otevřený na obou koncích“. Většina lidí se domnívá, že doutník
musí být ubalený na obou koncích a jedině z kvalitních tabákových listů, zdejší
obyvatelé si recepturu přizpůsobili svým možnostem a odlišným spektrem
chutí.

Zatímco vnější vrstva bývá zpravidla tvořena vysušenými listy rostliny
carbia myxa, vnitřek obsahuje směs rozdrceného tabáku,
erý obsahuje nejrůznější příměsy, nechybí zde ani malé kousky speciálně
dehydrovaného dřeva. Starší ženy si za mlada  přidávaly i přadena z hedvábí
či bavlny. Nebo zkrátka všechno to, co našly večer pod jejich tkalcovským stavem.
Na zjemnění ostré chuti se do cigarety přidávaly i plevy z kukuřice, které
zastupovaly filtr.

Doutníky? Balíček už od dvou korun!

Barmské doutníky můžete zakoupit na každém rohu. Ceny začínají už od dvou
korun za krabičku a za ty nejdražší zaplatíte zhruba jako za evropské cigarety.
Velikosti bývají různé. Od několika centimetrových cigaretek až po „cigára“
velká skoro jako srolovaný denní tisk.
Barvy těchto výrobků jsou různorodé. Od zelených až po bílé. Většina
obyvatelstva se spokojuje s průmyslově vyrábeným kuřivem, fajnšmekři ale
raději konzumují cigarety a doutníky vlastní výroby.

Většina cheerotů, které se dostanou na trh, pochází z místních manufaktur.
V těch jsou zaměstnávány hlavně ženy. V podstatě  stejná cílová skupina, která
patří k hlavním spotřebitelům. Průměrná dělnice ubalí za jednu směnu kolem
1500 cigaret. Část mzdy dostává v penězích, ale další část v naturáliích.
Takže o návyk a budoucí kouření je dobře postaráno.

V továrnách často pracují i děti, které se pokoušejí přispívat do chudých rodinných
rozpočtů. Ví, že by měli chodit do školy, ale učebnice jim kručení v břiše nezažene.
Nejhorší situace bývá na venkově, daleko od měst. Majitelé manufaktur se práci
dětí nebrání, naopak ji preferují. Mladé děti se práci naučí rychle a mají jemnější
prsty a ruce. Naopak od starších dělnic, které jsou sedřené z práce na polích.
Navíc mají více energie a méně se jim platí. Spousta z nich se těší, až si budou moci
zapálit a vychutnat jejich první samostatně vyrobené cigáro.

Scroll To Top